revidujem kola a písty
vytahujem minutě třísky
ruce nejde svázat k sobě rostou z jednoho kloubu
redukujem obrazy v čísla
kalibrujem časový písky
sypeme se po směru plyneme v jednom proudu
si uzavřen
v místnosti bez oken
a dveří tapety z vteřin
minuty místo peří
nade dveřmi místo
kříže hodiny visí
to je v co věříš
modlíš se za
víc času obětuješ budík
oděn v tikot
pronásleduješ dráhy rukou
kopou příkop
hranici za níž nejde spadnout
čím dál tě nohy donesou
tím hlubší průrva je
nedostižnost je relativní
kontinuita ne
budujem časovej obchvat
sme střed dat
v poločase třese se rozklad
čtyřiadvaceti postav
ty sochy postavený
dokola nutí tě nespat
spadnout nenechaj víčka
neni tu slepýho místa
oči maj upřený do středu
nemůžou přestat
do rytmu dýchat
nemůžou přestat
do rytmu dýchat
ve službě řádu
neodkladnosti tikotu
laviny spádu
kosti ušlých dní
do varu privedem k ránu
my sme se dívali
odbili sme půlnoc
to my sme rozhýbali
dýchali kyvadlo.
říkali sme jak to dopadne
vždyť stačilo jenom naslouchat
ale to ty ne
utišit se a poslouchat
ale to ty ne
však víš
spolu spočinem
v jádru tavíme kalíme časový písky
těžíme ze středu ladíme písty
ne zaobíráš se čísly
ne vytahujeme ti třísky
úlomky ručiček zarostou hluboko
zanechaj hluboký vrásky
báseň co napsal letokruh
opisujem přes kopíráky
drápy limitů stříháme do špičky
abyste věděli kdo hlídá brány
sme tu dlouho
kontrolujeme včasný příchod
hladinu hypnózy rytmem
to my určíme číslo
to my tvoříme hustotu hloubku tmy
prostřeme podáme krajíme dny
motáme do rolí časový pásma
noc plná zástav duše a cti
měříme stín od úpatí zdi
počty pádů do řeky
sečteme podtrhnem zapíšem do knihy
vyjedem zašleme platíš to ty